Když jsme s Májou přijížděli na lom, Míra se Zuzkou na nás již čekali a koumali na novými úpravami, které komplikují přístup k lomu autům. Nakonec jsme se s povzdechem domluvili, že věci odtaháme, protože to zde může být taky náš poslední ponor. Některým domorodcům se nás zželelo a s částí věcí nám po cestě do lomu pomohli.
Ponor vedl Míra ve dvojici se Zuzkou a já s Májou je průběžně následovali a ztráceli. Díky vyvázání jsme si ponor užili a viděli všechny lokální pamětihodnosti i přes horší viditelnost (1-3m).
Během přípravy na ponor i po něm byl lom plný lidí všech věkových i zájmových skupin.